Celkové hodnocení:

Anglická skupina Deep Purple vznikla v roce 1968 a první úspěch se dostavil ještě tentýž rok v červnu, při vydání singlu Hush / One More Rainy Day. Debutové album Shades of Deep Purple na kterém se ještě podílel první zpěvák kapely Rod Evans a baskytarista Nick Simper se objevilo na prodejních pultech 3. září 1968. O rok později se ke trojici Jon Lord, klávesy, Ian Paice, bicí a Ritchie Blackmore, kytara, přidal nový zpěvák Ian Gillan a baskytarista Roger Glover. Prvním albem nahraným v této nové sestavě se stal opus Concerto for Group and Orchestra, na kterém se jeho autor Jon Lord pokusil spojit zvuk kapely s doprovodem symfonického orchestru. 24. září 1969 vystoupili Deep Purple za doprovodu Královského filharmonického orchestru v londýnské Royal Albert Hall. Toto živé vystoupení bylo zaznamenáno pro televizi a také pro gramofonovou desku, jež vyšla v lednu 1970. Deep Purple po tomto měkčím experimentu pořádně přitvrdili svůj zvuk a společně s Black Sabbath a Led Zeppelin se zařadili mezi nejvlivnější skupiny počátku 70. let. Tento vývoj potvrdilo také výborné červnové album In Rock s obličeji pětice vytesanými do skály po vzoru amerických prezidentů a rockovou hymnou Child in Time. K dalším albovým perlám patřil úvodní nářez Speed King a pecka Bloodsucker. V srpnu téhož roku Deep Purple pronikli do singlových žebříčků s písní Black Night. Velice kvalitní byla všechna "purpleovská" alba natočená během dalších dvou let. Z desky Fireball zaujal především titulní song a z velice úspěšného alba Machine Head rocková klasika Smoke on the Water. V té době se Deep Purple stali vyhlášenou koncertní atrakci, jejich vystoupení byla prošpikována četnými improvizacemi. Prakticky každý koncert byl jedinečný, protože pětice téměř žádnou skladbu nikdy nehrála stejně jako předtím. V prosinci 1972 se dostalo na trh výtečné a patrně i jedno z nejlepších živých rockových alb všech dob Made in Japan, obsahující záznam pořízený během koncertů v Osace 15. a 16. srpna a v Tokiu 17. srpna 1972.
Od roku 1972 začalo ve skupině docházet ke konfliktům. Po koncertě v Osace odehraném 29. června 1973 odešel napjatou atmosférou v kapele znechucený Ian Gillan jehož vzápětí následoval vyhozený Roger Glover. Gillan byl nahrazen novým zpěvákem Davidem Coverdalem a Glovera vystřídal baskytarista Glenn Hughes.
Po koncertě v Paříži 7.dubna 1975 odešel věčně nespokojený kytarista Ritchie Blackmore, který nebyl spokojený s novým "funky" soundem kapely. Až do rozpadu Deep Purple v polovině roku 1976 zastoupil Blackmora Američan Tommy Bolin, který se podílel na albu Come Taste the Band (září 1975) svoji zvláštní hrou, jež byla jakýmsi konglomerátem funky, blues a jazzu. Poslední koncert v sedmdesátých letech kapela odehrála 15. 3. 1976 v liverpoolském Empire Theatre. Po necelých čtyřiceti minutách zůstal na pódiu mezi převrhnutými hammondkami a vztekle rozkopnutými bubny jen kytarista Tommy Bolin, který po chvíli zmizel s omluvným gestem. Členové rozpadlé legendární kapely dále hráli ve svých kapelách.
Po téměř osmileté pauze se v dubnu 1984 pětice opět sešla v nejslavnější sestavě a začala vydávat nová alba, ze kterých Perfect Strangers (listopad 1984) představovalo první studiovou desku skupiny po 11 letech. Toto album přineslo technicky dokonalý, vyzrálý a do nového kabátu oblečený tvrdý rock, ještě nepoznamenaný Blackmorovým příklonem k hudbě pro rozhlasové stanice. V lednu 1987 vyšlo ve stejné sestavě LP The House of Blue Light. Počátkem devadesátých let zaskočil Gillana americký zpěvák Joe Lynn Turner a podílel se na slaboučkém albu Slaves and Masters. V roce 1992 se skupina potřetí sešla ve své nejproslulejší sestavě (Blackmore - Gillan - Glover - Lord - Paice) a po novém, červencovém albu The Battle Rages On... se vydala na turné v jehož průběhu odešel v prosinci 1993, po koncertu v Helsinkách, stále vzteklejší Ritchie Blackmore. Na japonském turné a později i na dalších štacích po Evropě jej zaskočil americký kytarový virtuóz Joe Satriani.
Od listopadu 1994 se v kapele objevil na postu kytaristy Američan Steve Morse, se kterým 5. února 1996 vyšlo album Purpendicular. 25. května 1998 tato stabilizovaná sestava vydala své šestnácté studiové album Abandon. Své doposud poslední turné s filharmonickým tělesem zahájila kapela Deep Purple 1. 9. 2000 v Buenos Aires.
17. března 2002 se na koncertě v Petrohradu poprvé představil v roli plnoprávného člena Deep Purple klávesista Don Airey. Uznávaný klávesák Don Airey nastoupil místo odstupujícího Jona Lorda, který jako hlavní důvod k odchodu uvedl neustálé živé vystupování, kvůli kterému se nemůže více věnovat vlastním studiovým nahrávkám.
Deep Purple vydali 24. srpna 2003 novinkové album Bananas, které poprvé vzniklo v sestavě s novým klávesistou Donem Aireyem. Prvním singlem z desky se stala poklidná skladba Haunted.

Diskografie

2005 Rapture Of The Deep
2003 Bananas
2000 Days May Come And Days May Go
1998 Abandon
1996 Purpendicular
1993 The Battle Rages On...
1990 Slaves And Masters
1987 The House Of Blue Light
1984 Perfect Strangers
1976 Made In Europe
1975 Come Taste The Band
1974 Burn
1974 Stormbringer
1973 Who Do We Think We Are
1972 Made In Japan
1972 Machine Head
1971 Fireball
1970 Deep Purple In Rock
1969 Concerto For Group & Orchestra
1969 Deep Purple
1968 Shades Of Deep Purple
1968 The Book Of Taliesyn