Průměrné hodnocení:

John Lennon se narodil v Liverpoolu v roce 1940. Od sedmi let nějaký čas zpíval v kostelním sboru, podle strýce se učil hrát na harmoniku, podle tety na banjo. Ve čtrnácti letech začal hrát na kytaru. V patnácti založil na gymnáziu skiffovou skupinu Quarrymen v níž se kromě jiných nástrojů hrálo i na banjo a valchu. 15. června 1956 se k Lennonovi připojil Paul McCartney, oba dva spolu vytvořili autorskou dvojici, která se stala pilířem o čtyři roky později založených Beatles. Té o něco později vyšlo debutové album "Please Please Me", které se na mnoho týdnů usadilo na vrcholu ostrovní hitparády a rozpoutalo tak beatlemánii jenž se v únoru následujícího roku přenesla i do Spojených států. John Lennon si během oslňující kariéry s Beatles dokázal zachovat určitý odstup a realizovat se i jako samostatná osobnost. V letech 1964 a 1965 vydal dvě knížky povídek, plných přesmyček, pravopisných schválností, černého searleovského humoru a víceznačného sarkasmu: "In His Own Write", "Spaniard in the Works". V roce 1967 si odskočil zahrát dobrovolníka Gripweeda ve filmu "How I Won the War". V listopadu téhož roku se poprvé setkal s japonskou avantgardní umělkyní Yoko Ono, kterou si po rozvodu s Cynthií vzal 20. března 1969. Yoko Lennonovi pomáhala při vzniku několika alb. Oba posílali světovým státníkům dopisy se symbolickými mírovými klasy a snažili se co nejvíce prosadit hippiesovské heslo "Make Love Not War" - Miluj, neválči. Jednu z nejslavnějších protiválečných písní "Give Peace a Chance" John Lennon složil a nahrál v Montrealu v roce 1969. Ještě téhož roku písnička zabodovala na čtrnácté příčce amerického a druhé pozici britského singlového žebříčku. Důležitějším, alespoň pro Johna Lennona bylo, že se stala hymnou demonstrantů bojujících proti válkám v různých částech světa. 13. září 1969 Lennon představil na mírovém festivalu v Torontu svoji již pět měsíců fungující skupinu Plastic Ono Band, jejíž založení o několik měsíců později uspíšilo rozpad Beatles. V první sestavě Plastic Ono Bandu figuroval vedle Lennona a Ono kytarista Eric Clapton, baskytarista Klaus Voorman a bubeník Alan White (později u Yes nahradil Billa Bruforda). Postupem času se sestava měnila a po boku Johna Lennona se ocitli další dva Brouci (Beatles), kytarista George Harrison a bubeník Ringo Starr. V sestavě Plastic Ono Bandu hrál i klávesista B. Preston nebo bubeník Keith Moon z proslulých Who.
Po rozchodu Beatles v roce 1970, se nejvíce čekalo právě od toho, kdo v minulosti dělal největší potíže. John Lennon byl nejbystřejším, nejotevřenějším a nejnesmiřitelnějším článkem bývalé liverpoolské skupiny. Jeho výroky, kresby, mikropovídky a další aktivity z něj udělaly energického vůdce celé jedné generace a drátěné obroučky jeho brýlí, tzv. "lennonky" se staly celosvětovou módou. Za Lennonovo nejzdařilejší album je právem považována deska "Imagine", po jejíž vydání se odstěhoval do Spojených států, kde zčásti vzniklo napůl studiové a napůl koncertní 2LP "Some Time in New York City". (Část koncertu Plastic Ono Bandu byla nahrána v londýnském Lyceu již v prosinci 1969, zbytek živáku je z podobného happeningu z newyorské Fillmore East, kde John a Yoko v červnu 1971 vystupovali společně s Frankem Zappou a jeho Mothers of Invention.) Poté co Lennon vydal studiová alba "Mind Games" a "Walls and Bridges", odešel od Yoko Ono a většinu roku 1974 žil v Kalifornii s čínskou sekretářkou May Pang. Do New Yorku se po dlouhé osobní krizi vrátil až na podzim téhož roku. Pár týdnů nato, 28. listopadu 1974 zazpíval tři písně v závěru koncertu Eltona Johna. Tento výstup v proslulé Madison Square Garden byl Lennonovým posledním pěveckým vystoupením před obecenstvem.
Po šestiletém tvůrčím odmlčení, během kterého Lennon dobrovolně přijal úlohu muže v domácnosti a staral se o svého druhého syna Seana, vydal John Lennon za přispění Yoko Ono své nové studiové album "Double Fantasy". Své další hudební nápady hodlal uplatnit na další řadovce, kterou však již nestačil dokončit.
8. prosince 1980 byl John Lennon zastřelen ze vzdálenosti necelého půl metru pomateným, psychicky labilním pětadvacetiletým Markem Chapmanem, který do něho vypálil čtyři rány z revolveru ráže 38, právě když se Lennon v New Yorku vracel domů ze studia z natáčení novinkového alba. Nedokončená deska nakonec po patřičných úpravách posmrtně vyšla v lednu 1984 pod názvem "Milk and Honey". Podobně jako žijící legenda Bob Dylan, John Lennon navždy zůstane uctíván nikoliv pro svůj zjev nebo hudební odkaz, ale pro svůj mozek a jasný životní postoj.

Diskografie

2004 Acoustic
1998 Anthology - Ascot (cd 1)
1998 Anthology - Dakota (cd 4)
1998 Anthology - New York City (cd 2)
1998 Anthology - The Lost Weekend (cd 3)
1998 Lennon Legend: The Very Best Of John Lennon
1998 Wonsaponatime
1986 Live In New York City
1986 Menlove Avenue
1984 Milk And Honey
1980 Double Fantasy
1975 Rock 'n' Roll
1975 Shaved Fish
1974 Walls And Bridges
1973 Mind Games
1972 Sometime In New York City
1971 Imagine
1970 John Lennon / Plastic Ono Band

Singly A Ep

Soundtracky
1988 Imagine